Více než polovina Čechů vychází se svým příjmem jen s obtížemi. Česká spořitelna chce finanční návyky lidí zlepšit

Zatímco rozpočty mladých lidí nejvíce ohrožuje impulzivní utrácení, rodiny s dětmi mají problém s nedostupným bydlením či rostoucími náklady na běžný život. Nezbývají jim tak peníze, které by si mohli odložit stranou jako rezervu. Senioři úspory mají, ale ty se snižují kvůli vyšším výdajům za energie, potraviny a bydlení. Často přitom žijí v domech, které potřebují rekonstrukci nebo zateplení.

Zhoršená finanční situace se promítla i do toho, jak lidé hodnotí svůj život, práci nebo mezilidské vztahy. Průzkumy spokojenosti, které si zadala Česká spořitelna, ukazují, že ve společnosti dlouhodobě převládají pocity jako strach, nejistota nebo obavy z budoucnosti. „V posledním půl roce se to zlepšuje, týká se to ale hlavně mladších lidí, kteří v klesající inflaci vidí naději, že se budou mít lépe. Senioři a nízkopříjmové domácnosti to světlo na konci tunelu pořád nevidí, protože se jim daří hůř,“ vysvětluje Monika Hrubá, která se v České spořitelně věnuje finančnímu zdraví a zákaznické zkušenosti.

Náročná finanční situace, které řada domácností čelí, také zvýšila zájem o to, jak nakládat se svými financemi. „Ukázalo se, že v otázkách finanční gramotnosti si nevedeme tak špatně,“ říká Monika Hrubá. Dodává však, že spousta lidí neví, jakou pomoc od banky dostat ve chvíli, když se ocitnou v problémech týkajících se peněz. Může jít o odsunutí splácení úvěru, snížení výše splátek či žádost o jejich odpuštění.

Velká část lidí nemá přehled o svém měsíčním rozpočtu. Neví, jakou částku tvoří náklady na bydlení, energie nebo jídlo, ani kolik utratí za spotřební věci, jako je třeba oblečení nebo dovážka jídla. Kvůli inflaci navíc řada domácností hospodaří z měsíce na měsíc. Když se jim pak rozbije pračka, potřebují zajít k zubaři nebo je potká jiný nečekaný výdaj, nemají žádné úspory, do kterých by mohli sáhnout. Ohroženější jsou lidé, kteří nemají dostatečnou rezervu a domácnost financují z jednoho příjmu. „Typicky jsou to samostatně žijící senioři nebo ještě více rodiče samoživitelé. Rozvodovost dosahuje zhruba 50 %, a tak právě u této skupiny je ‚finanční polštář‘ extrémně důležitý. A právě to, že ho často nemají, je dělá velmi zranitelnými,“ přibližuje Monika Hrubá.

Podle ní také Češi málo spoří a s penzí ve větší míře spoléhají na stát. Zabezpečení na důchod či vize do budoucna pro většinu lidí představuje to, že pořídí dům pro celou rodinu. „To ale znamená, že spousta seniorů skončí v extrémně velkém domě, který je třicet až padesát let starý, takže je finančně extrémně zatěžuje. Už to není jako dříve, že by dům využily další generace, protože ty už žijí někde jinde nebo se nechtějí fixovat na jednom místě, kde už třeba nejsou takové pracovní příležitosti,“ vysvětluje Monika Hrubá s tím, že právě tohle představuje pro českou společnost dlouhodobě největší problém.

Lidi při snaze změnit své zažité vzorce brzdí mnoho psychologických bloků, myslí si Monika Hrubá. Spousta lidí si myslí, že nemají žádné peníze nazbyt, které by si mohli spořit. Přitom si stačí ze začátku odkládat stovku nebo dvě. „Důležité je opravdu začít, vytvořit si návyk. To je pro nás teď největší cíl, s čím bychom chtěli lidem pomoct,“ dodává. V České spořitelně proto mají vlastní tým behaviorálních psychologů. Ten jim pomáhá motivovat lidi k tomu, aby udělali první krok, tedy začali si tvořit finanční rezervu, odkládali peníze na důchod nebo sledovali svůj měsíční rozpočet.

K tomu, abychom si návyk vytvořili, podle Moniky Hrubé pomáhají takzvané urychlovače, kterými může být to, že si návyk spojíme s něčím příjemným. Například, že si odložíte sto korun stranou vždy, když bude slunečný den, nebo že si z hlídání rozpočtu uděláte malý rituál a k vyhodnocení si dáte do kalendáře připomínku. „Pro nás je to další fáze bankovnictví, která už není tolik o produktu samotném, ale spíše o lidských potřebách a co nejefektivnějších způsobech, jak je naplnit,“ dodává.

Stejně tak důležité je propojit finanční zdraví s něčím, co lidem dává smysl a je to pro ně srozumitelné. Například doporučení, že na penzi bychom měli mít naspořeno dva miliony korun, je pro většinu z nás těžko uchopitelné. „Myslím si, že velká role bank je teď mluvit o financích lidsky a jednoduše,“ říká Monika Hrubá. Banka se proto snaží lidem ukázat, že když si takovou sumu naspoří, vystačí jim to na patnáct let důchodu, kdy k penzi od státu budou mít jedenáct tisíc korun měsíčně na přilepšenou.

Ke spokojenější penzi přitom stačí jeden malý krok – odkládat si peníze stranou a zhodnocovat je. Když nemáme příliš peněz navíc, může jít klidně jen o nižší částky. Důležitá je pak také zpětná vazba na takové kroky, kterou banky většinou nedávají. Ale i drobná připomenutí či ocenění při dosažení nějakých milníků nebo změn jsou podle psychologů přesně ty momenty, které pomáhají, aby si člověk vytvořil zdravý návyk. „Naši klienti se do mobilního bankovnictví George přihlásí zhruba jedenatřicetkrát měsíčně. To pro nás znamená 31 příležitostí k tomu, abychom dotyčnému poradili něco dobrého a zlepšili jeho finanční zdraví,“ dodává.

Česká spořitelna proto vytváří několik programů, které budou dostupné online a umožní každému klientovi se individuálně zlepšovat. V aplikaci George se jednoduše přihlásí do vybraného programu a ten ho pak bude vést krok za krokem, dávat mu konkrétní tipy na základě jeho situace a motivovat ho, aby se mu podařilo stanoveného cíle dosáhnout. „Je to udělané tak, aby to pro lidi bylo co nejjednodušší, mělo to konkrétní praktický dopad, ale nebyla to jen nudná ‚bankéřština' ve smyslu, tady si vytvořte spořicí účet,“ doplňuje Monika Hrubá. Programy budou cílit na základní pilíře finančního zdraví.

Některé domácnosti však mají tak nízký příjem, že ke zlepšení jejich situace nemůže dojít bez toho, aniž by si našli novou práci. „Začali jsme proto hledat možnosti, jak do jejich rozpočtu dostat peníze navíc, protože změna práce je velmi složitý životní krok,“ přibližuje Monika Hrubá. V České spořitelně působí tým odborníků, kteří nejsou zaměření na žádný konkrétní bankovní produkt, ale věnují se jen nízkopříjmovým klientům a jejich rozpočtům. Těm nejzranitelnějším například posílají oznámení, že mohou mít nárok na nějakou finanční pomoc. Jde třeba o státní příspěvky na bydlení nebo příspěvky na očkování a dětské kroužky, které nabízejí zdravotní pojišťovny.

Lidé tak mohou získat mnohdy první informaci o tom, že něco takového existuje nebo že mají nárok na podporu. Banka navíc klientům nabízí přehledně zpracované informace, jak mají přesně postupovat, aby příspěvek získali. „Naším cílem je nejen to, aby se lidé naučili rozpočet dobře rozdělit a hlídat, ale zároveň jim poradit, jak mu přilepšit. A právě za toto nebankovní poradenství a všechny atypické věci, které jako banka děláme, jsem na nás vlastně strašně pyšná,“ uzavírá Monika Hrubá.