V české přírodě už je tolik lidí, že některá zvířata ve dne během letních měsíců nevycházejí

Kdyby patřil k těm, kteří žijí v klidném lese na jihu Čech, může se pást a procházet krajinou. Jelikož jsou jeho domovem Krkonoše, v letních dnech spí a ukrývá se v houští. Zdejší jeleni se v turistické sezoně probouzejí až za soumraku, kdy se okolní krajina vylidní. S příchodem podzimu se pak vracejí ke svému přirozenému způsobu života, tedy že v noci spí a přes den hledají potravu.

Zatímco jeleni se davům turistů dokázali přizpůsobit, řada jiných druhů zvířat rušná místa opouští nebo jejich populace výrazně klesá. Příkladem takového zvířete je tetřev hlušec. Dříve hojný lesní pták je dnes na pokraji vyhynutí. „Tetřev je pro ochranáře symbolem omezování vstupu návštěvníků. Víme o nich, že jsou extrémně plaší, citliví a nesnášejí jakékoli rušení. Trend jejich vymírání už se nám ale nedaří zvrátit,“ vysvětluje Ondřej Vítek z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Je také jedním z odborníků, které společnost E.ON oslovila pro projekt Turistika beze stop. Cílem je motivovat výletníky k tomu, aby cestovali s ohledem na krajinu i obyvatele turisticky vytížených lokalit. Mezi taková místa podle něj patří kromě Krkonoš také Adršpašské skály nebo Český ráj.

Nedělat hluk, neodhazovat odpadky nebo netrhat vzácné rostliny. Většina z nás tuší, že právě tohle jsou základní pravidla, která by se v přírodě měla dodržovat. Málokdo ale ví, jaké dopady má na přírodu jejich porušování. Vítek důsledky našeho chování přibližuje na příkladu vzácných sokolů stěhovavých a hluku výletníků. V Česku je zhruba jen sto hnízdících párů sokolů. Svá hnízda obvykle staví na skalních stěnách. Jenže právě nad těmito místy bývají turistické vyhlídky či trasy.

„Pokud jdete pod hnízdem a koukáte na ně dalekohledem, tak jsou sokolové sice ve střehu, ale stále mají pocit bezpečí,“ vysvětluje Vítek. Problém nastává ve chvíli, kdy se ozve hluk nad hnízdem. Například když se z vyhlídky nad nimi ozve křik. „K vylíhnutým mláďatům už má samice jiný vztah a neopustí je kvůli takové prkotině. Ale dokud jen sedí na vejcích, tak hluk nad hnízdem bere jako ohrožení. A pak prostě odletí a nechá tam ty vejce zastydnout,“ dodává Vítek.

Ne každý si uvědomuje, že jakákoli odhozená věc v lese může pro zvířata představovat smrtelnou past. „Typickým příkladem jsou brouci, kteří lezou do lahví. Buď se utopí ve zbytku nápoje, nebo se nedostanou ven po hladkých stěnách,“ vysvětluje Vítek. Mrtví brouci pak přilákají další druhy hmyzu, které v přírodě fungují jako takzvaní rozkladači. Ti rozkládají mrtvá těla rostlin i živočichů. Jenže i oni nakonec v lahvi uvíznou.

„Lahve v lese jsou úplná pohřebiště. Nejde ale jen o hmyz. Kolegové se například setkali s tím, že v otvoru plechovky našli zaseknutou ještěrku. Snažila se něco najít, ale už se nedostala ven,“ dodává s tím, že zahozená plenka nebo triko zase přírodě uškodí tím, že pod látkou nevyrostou žádné rostliny ani houby.

Ohleduplnost k přírodě během výletu nespočívá jen v nedělání hluku a neodhazování odpadků. Podle Vítka se zapomíná na extrémně důležité téma, které se týká všech turistů. Při pobytu v přírodě je důležité přemýšlet i nad tím, kam si odskočit v případě, že potřebujeme na toaletu. Lidské výkaly totiž obsahují velké množství živin, což může narušit celý ekosystém tam, kde je prostředí na živiny přirozeně chudé.

Patrné je to například v pískovcových oblastech. Mezi takové lokality patří Hruboskalsko v Českém ráji. „Je tu pár míst, kam lidé pravidelně chodí na záchod a zásadně to změnilo charakter zdejšího prostředí. Najednou je v půdě nadbytek živin a rostou tu úplně jiné kytky, než které by se tu vyskytovaly přirozeně,“ vysvětluje Vítek. Současně upozorňuje na to, že může dojít k přenosu nemocí z lidí na zvířata. Zatímco lidé se chrání, aby se od zvířat nenakazili nemocemi, zvířata tyto návyky nemají. „Pro ně nese exkrement naopak nějakou zajímavou informaci o dalších jedincích, kteří se pohybují u nich doma, a tak ho chtějí prozkoumat.“

Vítek proto všem návštěvníkům přírody doporučuje skladnou a lehkou toaletní lopatku. „Stačí si s ní vyhrabat jamku, udělat do ní potřebu a zase to po sobě zahrnout zeminou. Takhle se k tomu nedostanou zvířata, u kterých přenos chorob hrozí,“ vysvětluje. Důležité je nepoužívat vlhčené ubrousky a vyhrabat jamku, která je alespoň 15 centimetrů hluboká a minimálně 50 metrů daleko od vody.

Neohleduplnost turistů se nejvíce ukazuje na známých a rušných místech. Ta nejoblíbenější jsou obzvlášť zničená. Vítek jako příklad uvádí Čertovo jezero na Šumavě, které ročně navštíví desítky tisíc lidí. „Ve chvíli, kdy se u břehu během hodiny vystřídá až dvě stě lidí, každý třetí si v jezeru smočí nohy a každý pátý hodí jídlo kachnám zákazům navzdory, tak to může mít obrovský vliv,“ vysvětluje. Ve vodě zůstanou zbytky potravy a ptáci se na jezero naučí létat pravidelně. Jejich výkaly pak způsobí změny v celém ekosystému. „Přírodu v podobě, jaké ji máme, můžeme zachovat jen tak, že buď do ní budeme chodit méně, nebo změníme svoje chování,“ dodává.

Může se zdát, že v přírodě se odehrávají příliš velké změny, které se nedají ovlivnit, ale často tomu tak není. Každý ohleduplný turista pomáhá přírodě. I proto E.ON na jaře spustil nový projekt s názvem Turistika beze stop. Firma oslovila více než desítku odborníků a osobností, pro něž je cestovní ruch jejich živobytím a snaží se řešit jeho dopady přímo v terénu. Na základě rozhovorů s nimi pak vzniklo desatero tipů, které přibližuje, jak cestovat ohleduplně k přírodě.