Učit o penězích prakticky a zábavně. Novou platformu má skoro půlka českých škol, s vývojem pomáhaly děti

Jak by se vaše děti zachovaly, kdyby přišly na návštěvu k babičce a zjistily, že pláče? Zeptaly by se jí, co se stalo? A kdyby se dozvěděly, že si vzala rizikovou půjčku na nové elektrokolo a nezvládá ho splácet, dokázaly by jí pomoct? I takové situace si v platformě Skoala mohou žáci vyzkoušet při výuce finančních dovedností. Orientaci ve světě financí děti získávají pomocí atraktivních úkolů, kvízů a her: mohou si například v simulaci vyzkoušet, jak bude vypadat celý jejich život v závislosti na rozhodnutích, která učiní.

Tým Anny Dvořákové přišel v Nadaci České spořitelny s nápadem, ze kterého se Skoala vyklubala, v roce 2023. Mnozí lidé znalí poměrů v českém školství tehdy však měli pochyby. „Varovali nás třeba, že se digitální platforma mine účinkem. Že učitelé budou chtít mít vše na papíře,“ vzpomíná ekonomka.

Skeptici se ale, zdá se, zmýlili. Digitální platformu, jejíž provoz oficiálně odstartoval letos v březnu, aktuálně využívá přes 2200 základních a středních škol v Česku, tedy zhruba 40 procent. Velký zájem podle Dvořákové potvrzuje předpoklad, že chuť učit o financích ve školách je.

Ředitelé s učiteli ale často nevědí, jak na to – i když základní i střední školy mají povinnost finanční témata učit už od roku 2013. „Rámcový vzdělávací program, který jim tu povinnost ukládá, je napsaný příliš vágně,“ upozorňuje na jeden z problémů Dvořáková. Program totiž nestanovuje, kolik času mají školy tématům věnovat ani jak konkrétně má výuka vypadat. I proto na školách podle Dvořákové vznikají ve výuce finančních témat velké rozdíly.

Lépe rozumět penězům přitom chtějí i sami studenti, kteří často vnímají, že jim chybí sebevědomí v praktických finančních dovednostech. „Tři čtvrtiny mladých lidí říkají, že se v tomto ohledu po škole necítí připravení na dospělý život,“ cituje Anna Dvořáková průzkum agentury IPSOS, který si v Nadaci České spořitelny nechali zpracovat. Nejvíce mladí lidé postrádají kvalitnější představení témat, jako je plánování v osobních financích, investice nebo daně.

Právě zdokonalení praktických znalostí žáků chce umožnit digitální platforma Skoala. Učitelé se do ní mohou registrovat zdarma. Nastaví si v ní plán pro konkrétní třídu, který spolu může sdílet více učitelů. „Myslíme si totiž, že by finanční témata měla prostupovat různými předměty, když je ta možnost,“ říká Dvořáková s tím, že dnes se s nimi žáci nejčastěji setkají v matematice nebo občanské nauce.

Skoala obsahuje sto padesát metodik, které se zaměřují na různorodá témata, jako je rodinný rozpočet, spotřeba elektřiny v domácnosti, problematika dluhových pastí, daně, reklamace zboží nebo státní finance. „Nechtěli jsme, aby to bylo o biflování. Chceme, aby děti témata samy objevovaly,“ vysvětluje Dvořáková.

Platforma je proto postavená tak, aby žáky vtáhla do děje během hodiny atraktivními animacemi, minihrami nebo úkoly z běžného života. „Středobodem všeho je hotová prezentace, kterou učitel při hodině spustí na pár kliknutí,“ uvádí Dvořáková. V té jsou často různá animovaná videa. Pomocí QR kódů v ní také žáci mohou vyplňovat kvízy nebo hrát minihry. Vyzkouší si třeba to, jak by postupovali při reklamaci nefunkčních sluchátek, nebo si mohou ověřit, zda vědí, na jaké osobní výdaje přispívá stát, a na které už ne.

Jednotlivé metodiky jsou rozdělené podle obtížnosti. „Neřadíme je podle věku žáků, protože co se v jedné škole probere na druhém stupni základní školy, na to jinde přijde řada až během středoškolské výuky,“ připomíná Dvořáková. Tvůrci Skoaly se proto inspirovali u cizích jazyků a témata člení od nejjednodušší úrovně A1 po nejobtížnější B2.

Tým Skoaly se během dvou let, kdy platforma vznikala, musel vypořádat s nejrůznějšími požadavky učitelů, se kterými vývoj konzultoval. „Především chtěli, aby platforma byla intuitivní, rychlá a aby bylo možné zvládnout přípravu o přestávce před hodinou,“ vyjmenovává klíčové požadavky učitelů Dvořáková. Zmiňuje, že během příprav tvůrci zjišťovali třeba i to, jaké typy projektorů jsou ve školách a jaké nejčastější problémy se s nimi pojí, aby Skoala v ostrém provozu mohla fungovat plynule.

Jak na Skoalu při hodině žáci reagují, to si Dvořáková během testovacího provozu vyzkoušela při desítkách hodin, které sama odučila. „Zkoušeli jsme třeba plánovat rodinný rozpočet. Na to je v jedné z metodik pracovní list formou jednoduché excelovské tabulky. A zpětná vazba od žáků byla opravdu parádní,“ říká a s úsměvem vykládá na stůl mezi nás lístečky popsané dětským písmem. „11 z 10,“ stojí na jednom. V podobně pozitivním duchu se nesou i ty ostatní.

O pozitivním přijetí Skoaly odbornou veřejností zase svědčí fakt, že kolem ní vyrostla komunita škol a učitelů, kteří si ji oblíbili a šíří ji dál. „Z padesátky pilotních škol se stali naši ambasadoři. Tamní učitelé dnes pořádají třeba tematické kavárny, kde sdílí zkušenosti s ostatními, a povědomí o Skoale se tak šíří dál,“ říká Dvořáková.

Z původní uzavřené skupiny několika desítek škol je dnes široká síť, ve které se propojují nejen učitelé, ale i odborníci z akademického světa, zástupci ministerstev nebo vzdělávacích organizací. „Je to třeba Národní pedagogický institut, Česká školní inspekce, ale i Univerzita Karlova, Vysoká škola ekonomická, Masarykova univerzita a další,“ vyjmenovává Dvořáková, s kým vším Skoala spolupracuje.

Jaký dopad na znalosti žáků bude platforma mít, to se teprve dozvíme. Efektivitu Skoaly v Nadaci České spořitelny už každopádně měří a v budoucnu by rádi výsledky vydávali každý rok. „Chceme také, aby mohli učitelé ověřovat vývoj schopností dětí. Ovšem pořád platí, že to nebude založené na znalostech, ale na kompetencích,“ dodává Anna Dvořáková.

Do budoucna má Skoala ambice mít velkou část obsahu dostupnou také v angličtině. Některé metodiky už jsou dokonce přeložené. „Bude ji tak možné využít třeba při výuce angličtiny nebo na bilingvních školách,“ říká Dvořáková. Kromě překladů chce její tým dále pracovat s učiteli a také hledat cesty, jak s obsahem oslovit děti i mimo školní lavice.