Přeplatek neznamená levnou energii. Lidé na fakturách přehlížejí tisíce korun, říká obchodní ředitel společnosti epet

Trh s energiemi si lze představit jako jízdu po dálnici, kde regulovaná složka ceny představuje dálniční známku a dodavatelé energií fungují jako čerpací stanice. „Abyste mohli vyjet, musíte zaplatit dálniční známku, která stojí všude stejně. A pak je tu pumpa, tedy dodavatel energie, kde natankujete za různé ceny a můžete si vybrat,“ vysvětluje Roman Šmíd, obchodní ředitel společnosti epet. Ta v Česku působí už přes dvacet let a zajišťuje elektřinu i plyn pro více než 180 000 odběrných míst. Co do objemu energií je jejich největším alternativním dodavatelem u nás.

Energetická krize, během níž v Česku před několika lety výrazně vzrostly ceny plynu a elektřiny, sice zvýšila zájem domácností o faktury za energie, podle Romana Šmída jim ale většina lidí stále moc nerozumí. Dodává, že lidé sice často přesně vědí, kolik stojí nový telefon, ale už nemají přehled o tom, kolik platí za elektřinu. A stejně je tomu i v případě přeplatku na faktuře.

„Přeplatek nebo nedoplatek neznamená, kolik kilometrů jsme ujeli, když použiji to přirovnání trhu s energiemi k jízdě po dálnici, ale jestli to pro nás bylo výhodné,“ podotýká obchodní ředitel společnosti epet, podle kterého přeplatek odráží pouze nastavení záloh. „Faktura je rozdělená na regulovanou a neregulovanou část. Právě v té druhé může vznikat rozdíl v tisících korun ročně, který jako zákázník můžu ovlinit,“ dodává. Navíc mnoho lidí faktury detailně nečte, protože na ně působí složitě.

Coby zákazníci můžeme výběrem dodavatele ovlivnit přibližně polovinu ceny elektřiny a plynu. Směs čísel a technických údajů ale často vede k tomu, že lidé změnu dodavatele odkládají. Důvodem bývá obava ze složitosti, nejistota ohledně smluv nebo strach z případných sankcí. Roman Šmíd ale zdůrazňuje, že je proces jednodušší, než si lidé obvykle představují – většinu administrativy za ně vyřídí nový dodavatel. Stačí se podle něj jen rozhodnout. Technická infrastruktura – vedení, elektroměr i plynoměr – zůstává stejná. Mění se pouze dodavatel a cena silové energie. Její výše záleží hlavně na tom, jak výhodně ji dodavatel na burze dokáže nakoupit.

Dodavatelé nakupují energie často na roky dopředu – snaží se tím vyrovnávat výkyvy trhu. Významná část kontraktů přitom vzniká s velkým předstihem. To snižuje riziko cenových šoků, zároveň to ale vyžaduje dostatečné finanční zázemí a schopnost odhadovat vývoj trhu. „Elektřinu můžete nakupovat již dnes na rok 2029. Je levnější, ale nesete riziko, že ji třeba nebudete schopni prodat, ale platit za ni musíte dopředu,“ objasňuje Roman Šmíd. Dodavatelé proto obvykle nakupují postupně, čímž riziko rozkládají, místo aby čekali na ideální okamžik.

Do ceny energií navíc vstupují i faktory, které dodavatelé nemohou ovlivnit — geopolitika, počasí nebo technické odstávky elektráren. Například sucho může omezit výrobu některých zdrojů, což tlačí ceny nahoru, zatímco větrné a slunečné počasí naopak zvyšuje produkci obnovitelných zdrojů, což ceny snižuje.

Pocit, že Češi platí za energie více než obyvatelé některých jiných evropských zemí, má podle Šmída své důvody. Vedle kupní síly hraje roli i nastavení státní regulace a geografická poloha. U plynu se například promítají náklady na tranzit, protože Česko nemá přímý přístup k LNG terminálům a musí využívat infrastrukturu okolních států.

Výslednou cenu neurčuje jen trh, ale i energetická politika jednotlivých zemí a míra podpory, kterou stát domácnostem poskytuje. Vedle ceny samotné podle Romana Šmída domácnosti často podceňují i rozdíl mezi elektřinou a plynem. Zatímco plyn lze skladovat v podzemních zásobnících a pracovat s jeho rezervami, elektřinu je nutné vyrábět a spotřebovávat v téměř stejný okamžik.

„Když si doma zapnete spotřebič, elektřina musí být vyrobená právě v ten moment. Proto je celý systém mnohem citlivější na rovnováhu mezi výrobou a spotřebou,“ vysvětluje. Právě tato rovnováha stojí za tím, že ceny mohou kolísat i kvůli zdánlivě vzdáleným událostem, jako je odstávka elektrárny v jiné části Evropy.

Energetická gramotnost podle obchodního ředitele společnosti epet neznamená sledovat trh každý týden. Stačí jednou ročně projít několik základních údajů ve vyúčtování. Domácnosti by měly porovnat spotřebu s předchozím rokem, zkontrolovat cenu za megawatthodinu a ověřit, kdy končí jejich smlouva. Právě automatické přechody na nové ceníky bývají častým zdrojem vyšších nákladů. „Jakmile jedna z těch věcí nesedí, je dobré se tomu věnovat. Jinak můžete spadnout do méně výhodného tarifu, aniž byste si toho všimli,“ upozorňuje.

Podle Romana Šmída se zároveň postupně mění chování zákazníků. Zatímco dříve lidé řešili především cenu, dnes roste význam jednoduchosti, dostupného servisu a možnosti vyřídit změny z pohodlí domova. Mladší generace zvyklé spravovat finance i služby přes mobil proto očekávají podobnou zkušenost také u energií. A epet jim podle něj v tomto ohledu vychází vstříc – online se dají snadno vyřídit nejen platby, ale i veškerá komunikace. Dokonce i při přechodu od jiného dodavatele.

Podle Romana Šmída to u společnosti epet zabere jen tři minuty, stačí nahrát stávající vyúčtování, zadat číslo účtu pro případné přeplatky a podepsat se. O zbytek se za pomoci AI postará epet.

Z dlouhodobého pohledu obchodní ředitel společnosti epet považuje za nejdůležitější základní orientaci v účtech a aktivní přístup zákazníků. Právě pozornost věnovaná vyúčtování může rozhodnout o tom, zda domácnost za energie zbytečně nepřeplácí.