Máme štěstí na lidi a čich na kvalitní suroviny, říká majitel české čokoládovny

Prvním společným byznysem Anety a Václava Durďákových byl zhruba před deseti lety malý obchod s vínem a delikatesami v Uherském Brodě. Už tehdy tvořila část sortimentu kvalitní čokoláda. Když je s nabídkou společného podnikání oslovil jejich kamarád Vlastimil Urbanec, který měl čerstvé zkušenosti z čokoládovny z Nizozemska, začalo všechno do sebe krásně zapadat. Rozhodli se vsadit na kvalitní čokoládu. Žádná z firem, kterou oslovili, jim ale nabídkou produktů z kakaových bobů nevyhovovala. A tak se vrhli do výroby čokoládových výrobků sami.

Dlouhé dny i noci, které manželé Durďákovi trávili v čokoládovně od jejího založení v roce 2016, se s odstupem několika let určitě vyplatily. „První roky byly sebezapřením. Neměli jsme žádný kapitál a veškeré peníze na stroje do výroby a jiné nutné věci jsme si museli vydělat,“ popisuje Durďák. „Představovali jsme si to jednodušší, než to ve skutečnosti bylo. Takže jsme byli od rána do noci v práci. Sedm dní v týdnu,“ dodává.

Firmu, kterou založili v roce 2016, se podařilo stabilizovat až po delší době. V několika prvních letech rostla každoročně o 50 až 60 procent. Ale největší zlom přišel až v období pandemie. „Například mezi lety 2020 a 2021 jsme zaznamenali zhruba 300procentní skok, kdy jsme z 9 milionů vyskočili na 27 milionů,“ popisuje Václav Durďák. Nejvíce k tomu přispěl důraz na prodej výrobků přes e-shop. Ten teď tvoří většinu celoročního obratu.

Při tak prudkém růstu museli myslet na to, jak velký nápor zájmu o své výrobky zvládnout. Museli najmout další zaměstnance a poohlédnout se po větších prostorech. Finančně si stále chtěli vystačit sami, se vším ostatním jim ale pomáhala rodina i kamarádi. „Někteří z nich u nás doposud pracují,“ říká Durďák.

Na počátku provoz čokoládovny zajišťovali jen sami majitelé. V roce 2020 už ve firmě pracovalo devět kmenových zaměstnanců a letos tým tvoří přes tři desítky pracovníků a také sezonní brigádníci. „Za lidi u nás jsme opravdu vděční. Někteří jsou s námi od samého začátku a pomáhají nám předávat naše hodnoty dál,“ popisuje Durďák. Majitelům to tak dává více prostoru věnovat se zlepšování firmy, když už nemusí na všechno dohlížet. Firmu rozdělili do několika oddělení – na obchod, výrobu a expedici. Díky tomu jsou tak připraveni na další růst.

Na otázku, jak se jim tak skvělý tým zaměstnanců podařilo poskládat, majitelé odpovídají s tím, že sami ani netuší. Odborné nároky na nové pracovníky nemají velké. Na dělnické pozice u nich není potřeba žádná kvalifikace, požadují hlavně nadšení a lásku ke kakaovým výrobkům. „Čokoláda je moc krásná věc, ale je to dřina. Stačí nám, když si lidé nebudou myslet, že je to jednoduché, a my je sami zaučíme,“ vysvětluje Durďák.

Přestože je na tom firma dobře a meziročně roste o zhruba 20 procent, tráví v ní její majitelé i tak většinu svého času. „Čokoládovna roste, ale chceme ji dál zlepšovat,“ říká Durďák. Manželé sice dělí nově pozornost mezi práci a dvě malé děti, chtějí svůj byznys neustále posouvat dopředu. „Chceme, aby se našim zaměstnancům dobře pracovalo, aby z práce měli radost. Pomáhají nám totiž s naším snem,“ dodává. Po uspání dětí tak manželé ještě často usedají k práci.

V čokoládovně dnes vyrábí přes dvě stě druhů výrobků z kakaových bobů. Majitelům jde hlavně o navázání na čokoládovou tradici z první republiky. Chtějí proto ve firmě co nejlepší podmínky pro zaměstnance a výrobu, aby kvalita produktů byla co nejlepší. „Za první republiky tu byla spousta velkých manufaktur, které měly obrovské množství výrobků, klidně i nižší tisíce. I dnes o ně mají zákazníci zájem, a tak se snažíme přicházet s novým sortimentem. Není to ale tak, že tlačíme na pilu. Na trh uvedeme jen to, co nám dává smysl,“ popisuje Durďák.

Přestože se jim daří i ve stávajících prostorách naplňovat roční plán, vidí prostor pro zlepšení. „Koupili jsme velký pozemek pro stavbu nové haly. Tam chceme nastěhovat výrobu, kanceláře, sklady, expedici a prodejnu,“ říká Durďák. Podle něj ale nedojde k navyšování výrobních kapacit. „Nestavíme halu proto, abychom mohli donekonečna růst a zvyšovat obrat. Stavíme ji proto, abychom byli stabilnější a udržitelnější ve smyslu firemního pohodlí,“ vysvětluje. Investice do nového sídla by firmu měla vyjít na zhruba dvě stě milionů korun.

V nové hale chtějí více vsadit na automatizaci. To ale neznamená, že pro ně přestala být prioritou ruční práce. Automatická linka pomáhá automatizovat jen takové úkony, u kterých je člověk zbytečný a na výslednou kvalitu to nemá vliv. Ve zbytku zůstane ruční práce důležitou součástí procesu výroby jejich sladkých dobrot.