Když není podlaha kvalitní, může mít negativní vliv na naše zdraví, říká šéf jednoho z největších dodavatelů podlah v Česku

Zatímco v devadesátých letech minulého století rozhodoval především design, dnes lidé při výběru podlah berou v potaz také údržbu, odolnost a kvalitu materiálu. „Lidé mají málo času a nechtějí věnovat podlaze složitou péči. Každá podlaha se může poškodit, ale kvalitní vinyl má velmi dlouhou životnost,“ říká Aleš Sedláček, majitel firmy Brased Eurotextil CZ a značky Dobré podlahy.

Trh s podlahami se za posledních třicet let proměnil víc, než si běžný zákazník uvědomuje. Na začátku devadesátých let lidé zdravotní nezávadnost podlah příliš neřešili a kupovali především to, co se jim líbilo – koberce, korkové podlahy nebo laminát. Postupně ale objevili nový a v té době luxusní materiál, který byl téměř bezúdržbový a už tehdy nabízel velké množství designů – vinyl.

Lidé si v té době chtěli zařizovat domácnost hezkými věcmi a vinyl jejich představám v případě podlah dokonale vyhovoval. A to i přes jeho tehdy vysokou pořizovací cenu. „Teprve později se začala více řešit zdravotní nezávadnost podlah a emise, které materiály obsahují,“ říká k tomu Aleš Sedláček. Nyní se podle něj v průměru už čtyři zákazníci z deseti ptají na to, zda má podlaha nejpřísnější certifikaci.

Sedláček upozorňuje, že proměnou neprošly jen podlahové materiály, ale i samotné stavby. Moderní domy jsou výrazně lépe izolované, takže případné emise ze stavebních materiálů zůstávají více uvnitř. „Dříve okna těsnila méně a omítky byly propustnější, takže chemikálie mohly snáz unikat ven. Dnes se v interiéru hromadí více,“ vysvětluje důvody, proč je potřeba sledovat zdravotní nezávadnost materiálů, a to nejen u podlah.

Firma proto staví nabídku na produktech s nízkými emisemi a certifikacemi, které pravidelně kontroluje zkušební ústav i během výroby. Ze stejného materiálu se navíc vyrábí také lišty nebo schodové prvky, takže budou s podlahou stárnout stejně rychle a barevně stále ladit. Nicméně právě rozdíly ve složení podle Aleše Sedláčka vysvětlují, proč se mohou na první pohled podobné podlahy výrazně lišit nejen cenou a životností, ale hlavně dopadem na naše zdraví.

Podlahy prodávané na evropském trhu musí splňovat základní limity zdravotní nezávadnosti. „Neznamená to, že jsou všechny certifikované výrobky stejně kvalitní, rozhoduje množství škodlivin, které se blíží limitu,“ objasňuje Sedláček. Dodává, že jejich firma si zakládá na tom, že nabízí jen ty s nejvyššími certifikáty.

Mezi nejčastěji sledované škodliviny patří zejména těkavé organické látky – ftaláty a formaldehyd. Mohou způsobovat například bolesti hlavy, podráždění dýchacích cest či hormonální problémy. Nejcitlivější skupinou jsou malé děti, těhotné ženy, alergici a lidé s respiračními obtížemi. „Není to ale jen otázka podlah, týká se to všech stavebních materiálů, kterými se doma obklopujeme,“ doplňuje Sedláček.

Lidé by proto podle něj měli být opatrní, od koho podlahu kupují. Rizikem mohou být menší dovozci, kteří nabízejí omezený sortiment bez dlouhodobě ověřených certifikací. „Tyto firmy pouští na trh zboží za pár korun a nikdo je nekontroluje. Často jde o jedince, kteří zítra mohou dělat něco jiného, takže potenciálním rizikům nerozumí,“ upřesňuje. Podle něj je dobré mít na paměti rozdíl mezi jednorázovým certifikátem a certifikátem s průběžnou kontrolou. Zásadní jsou právě ta osvědčení, u nichž kontroly probíhají průběžně i během výroby, ne jen třeba jednou za pět let.

Vinyl podle Sedláčka boduje především jednoduchou údržbou a vysokou odolností. Během posledních tří dekád se navíc zjednodušila i jeho pokládka – pokud se skládá, jde o takzvaný click vinyl, tak si s ním poradí i zručnější kutil. Což se dnes hodí i kvůli nedostatku řemeslníků. Lepený vinyl je ale lepší svěřit odborníkům.

Za kvalitní a trvanlivé materiály s náležitou certifikací si však zákazníci musí připlatit. „Nemůžete očekávat stejnou výdrž u vinylové podlahy za tři sta korun za metr jako u té, která stojí o pár stovek korun víc. Co zaplatíte, to dostanete.“

V posledních letech se do popředí znovu dostávají také dřevěné podlahy. Ty sice nabízejí přírodní materiál, jsou však náročnější na údržbu. „U syntetických materiálů navíc přesně víte, z čeho jsou vyrobené a jaké mají emise. U dřeva to vždy závisí i na prostředí, ve kterém strom rostl,“ dodává Sedláček. To znamená, že přírodní podlahy nejsou automaticky zdravější a bezpečnější. Ty syntetické s certifikacemi Gold mají například nižší emise než většina těch přírodních.

Vývoj posledních desetiletí podle Sedláčka ukazuje, že podlaha už dávno není jen otázkou designu. Stále větší roli hraje složení materiálů, kvalita výroby, snadná údržba i rychlá pokládka a certifikace, které potvrzují skutečné vlastnosti produktu. Právě ty podle něj rozhodují o tom, zda bude podlaha sloužit desítky let bez problémů, nebo se po pár letech stane zdrojem starostí.