Jihočeský rodák ukazuje, že nejlepší místa na výlet nejsou ta, kam míří všichni
Izabela Nováková
V Česku je přes 44 000 kilometrů značených turistických tras, přesto většina turistů vyráží hlavně na ty nejnavštěvovanější. Jak si z výletu odnést skutečný zážitek, a ne jen fotku s davy turistů?
Michal Petrů pochází ze Soběslavi na Táborsku a přes deset let spolu s přítelkyní tvoří obsah na instagramovém profilu @losmichalos zaměřený na cestování po méně známých místech Česka. Sedmnáct let pracoval jako vedoucí pracovník v truhlářské firmě a tvorbě obsahu se věnoval ve volném čase. Zaměřuje se na udržitelné cestování a spolupracuje s projektem Turistika beze stop, který vznikl pod záštitou společnosti E.ON. Pomáhá také útulkům hledat nový domov pro opuštěné psy a jako dobrovolník organizace Stop sečení srnčat vstává za rozbřesku, aby zachránil srnčí mláďata před zemědělskými stroji.
Na Třeboňsku, nedaleko Lomnice nad Lužnicí, leží rybníky Láska, Víra a Naděje. Jsou součástí soustavy, kterou tu založil rybníkář Jakub Krčín už v 16. století, a hráze mezi nimi dodnes zpevňují staré duby. Kdysi tu přes vodu vedla také úzká dřevěná lávka – kdo na ni vkročil, ocitl se v rajské vodní krajině obklopené rákosím, které ve větru jemně ševelilo. „Ať jste tam přijeli na jaře, v létě nebo na podzim, na východ slunce nebo jeho západ, to místo bylo úžasné a dokonale skryté,“ vypráví jihočeský rodák Michal Petrů, který je propagátorem udržitelné turistiky.
Již neexistující lávka patřila mezi Michalova oblíbená místa. Jednou ji vyfotil a sdílel na sociálních sítích, její polohu ale záměrně nepřidal, aby se z jedinečného a klidného místa nestal internetový turistický hit. Když ho pak ale oslovila žena s prosbou o souřadnice, protože sem chtěla vzít svou vážně nemocnou matku, rozhodl se udělat výjimku. Během pár dní se ale lávka objevila v lokální televizi a také na profilu místního influencera. Za dva týdny se ztrouchnivělá prkna pod tíhou většího počtu návštěvníků zbortila. „To místo už není a nikdy nebude takové, jak jsem ho znal,“ dodává Michal. Lávka mezi rybníky přitom není jediným místem, které davy turistů takto nenávratně změnily.
Cesta je cíl
Michal Petrů už více než deset let na svém instagramovém profilu ukazuje místa, která většina lidí přehlíží. Místo Hluboké třeba zákoutí Novohradských hor. „Neumím si představit den, kdy bych nebyl v přírodě. Je to pro mě hledání klidu a dobíjení energie.“ Nejvíce si v krajině užívá ty nejobyčejnější okamžiky. Může to být třeba procházka po louce zahalené ranní mlhou nebo odpočinek na mýtině porostlé mechem. „Nerad jdu za něčím konkrétním. A čím jsem starší, tím víc si uvědomuju to známé pořekadlo, že cesta je cíl. Mnohdy se ženeme za jedním cílem s nějakým očekáváním a vůbec nestihneme vnímat cestu, po které jdeme,“ vypráví.
K tomuto poznání ale nedospěl hned. Když se pustil do tvorby na sociálních sítích, vstával každý den ve čtyři ráno a vyrážel na východy slunce. Z každého výletu si přivezl několik stovek fotek, ze kterých pak vybral ty nejhezčí, aby je sdílel na sociálních sítích. „Zjistil jsem, že vytvářím obsah, který spoustu lidí baví, ale já si z něj nic neodnáším.“ Proto zpomalil. Na východy či západy slunce sice stále vyráží, ale už si je umí užít. Udělá pár záběrů, pak telefon schová a jen se kochá. „Chci si ten zážitek otisknout někde v sobě, abych se k němu mohl zase vrátit, protože jen fotka mi takovou vzpomínku nevyvolá.“
Sto lidí za hodinu
Jak může vypadat výlet, když jste v krajině sami, a když ne, Michal ilustruje na příběhu z jedné vyhlídky nad Vltavou. Jednou se na ní rozhodl přespat se spacákem a karimatkou. „Ráno mě vzbudilo kokrhání kohoutů z nedaleké vesnice, v údolí pode mnou se valila nádherná mlha a do toho začalo vycházet slunce. Bylo to fantastické. Uvařil jsem si kafe a hodinu se koukal na tu neskutečnou scenérii,“ vypráví. Když slunce vystoupalo výš, mlha se rozplynula a na vyhlídku začaly proudit davy lidí. Michal zůstal sedět a sledoval je. „Během hodiny se tam vystřídalo třeba sto lidí. Každý jen přišel, cvaknul fotku a odešel.“
Zatímco Michal na vyhlídce zažil kohoutí kokrhání, mlhu a ranní kávu, které si bude ještě dlouho pamatovat, lidé, kteří přišli po něm, si odnesli fotku, o níž dnes už možná ani neví, že ji mají. Při takovém způsobu cestování podle něj navíc lidé přicházejí o genius loci místa, které žádná fotka nepřenese. „Za pár měsíců možná uvidí jen hezký obrázek, ale nevybaví si ty okolní zvuky, vůně a další vjemy,“ vysvětluje.
Během hodiny se na vyhlídce vystřídalo asi sto lidí. Každý jen přišel, cvaknul fotku a odešel.
Velký podíl na tom, že lidé vyrážejí stále na stejná místa, mají podle Michala sociální sítě. „Někdo na ikonickém místě uloví tisíc lajků, a najednou tam musí dojít všichni ostatní a udělat si stejnou fotku. Nikdo už nevyfotí, že za zády má padesát lidí, kteří na ni čekají taky. A málokdo přizná, že si z takového výletu kromě hezké fotky nic neodveze.“
Jako tvůrce obsahu na sociálních sítích si je sám vědom toho, že každé sdílení místa přitahuje další návštěvníky. Proto na svém profilu, kde ho sleduje přes 60 000 lidí, záměrně ukazuje trasy, které vyžadují námahu – třeba ty, které vznikají v rámci projektu Turistika beze stop, za nímž stojí E.ON a Klub českých turistů. Výletníci si z nich ale jako odměnu odnesou zážitek, ne jen fotku. „Je rozdíl, jestli řeknete, vyrazte na Červenou Lhotu, kde zaparkujete hned u zámku a stačí ujít jen pár kroků, nebo jestli pošlete lidi na patnáctikilometrovou trasu v Novohradských horách, kde jsou v půlce krásné skály. Tam se hodně vyfiltruje, kdo na tu trasu vyrazí,“ říká. Se svými sledujícími je navíc v úzkém kontaktu a někteří mu posílají i pohledy z výletů, které díky němu podnikli.
Turistické hříchy
Michal neřeší jen to, kam na výlet vyrazit, ale i to, jak se v přírodě chovat. Sám se řídí Desaterem udržitelného turisty, které vzniklo ve spolupráci společnosti E.ON s odborníky z Klubu českých turistů, Akademie věd nebo třeba agentury CzechTourism, a shrnuje základní pravidla ohleduplného chování na výletech. Michalovi osobně v přírodě nejvíc vadí vlhčené ubrousky a papírové kapesníky. „Řeknete si, že je to drobnost, ale když jdete hezkou přírodou a najednou vidíte, jak tam svítí pohozené ubrousky, hned vám to zážitek z výletu kazí,“ říká.
Klíčovým bodem desatera je podle něj nenechávat za sebou stopy. Sám jde přitom ještě dál a uklízí stopy i po ostatních. Stejný přístup se snaží předávat i těm, kteří ho sledují na sociálních sítích. Jednou je vyzval k uklízecí akci v okolí Soběslavi. Čekal pár nadšenců, ale přijely desítky lidí z celé republiky, kteří si natáhli rukavice a společně s Michalem uklízeli přírodu v jeho rodném kraji. „Nakonec jsem musel pronajmout celý kemp, aby měli kde přespat. To je přidaná hodnota sociálních sítí, za kterou jsem moc rád.“
Pod lampou je největší tma
Michal nejraději vyráží na místa, kde je klid a kde si krajinu může vychutnat bez davů lidí. Například na Sněžce byl naposledy jako malý kluk na školním výletě, v Adršpachu nebo v lomu Velká Amerika dokonce nebyl nikdy.
„Patnáct z dvaceti nejnavštěvovanějších míst v Česku jsem nikdy nenavštívil. Máme přes 44 000 kilometrů značených turistických tras, je to náš světový unikát. Stačí zabodnout prst do mapy, najít nejbližší turistickou trasu a můžete vyrazit někam, kde to budete mít jen pro sebe,“ říká Michal, který při plánování výletů nejraději sáhne právě po mapě. Projde si detailně okolí trasy i její převýšení a odhadne, kolik lidí tam asi může vyrazit. „Zjistíte, že místa v okolí jakéhokoliv města nebo vesnice jsou mnohdy úplně neskutečná.“
Dalším jeho osvědčeným tipem je vyrážet na místa v těsné blízkosti těch nejnavštěvovanějších. „Lidi se většinou soustředí na jednu profláknutou turistickou atrakci a v její těsné blízkosti pak nepotkáte ani nohu,“ říká. Místo do Terčina údolí tak například rád vyráží do Novohradských hor, jejichž krajina je stejně působivá.
Jsou místa, která nejsou v průvodcích, ale která si otisknete v paměti a budete mít chuť se tam vrátit
Právě na tomto principu funguje i projekt Turistika beze stop, pod jehož patronací vznikají nové trasy poblíž turisticky přetížených míst. Michalovou nejoblíbenější je Nicovská trasa na Šumavě. Je dlouhá necelých devět kilometrů a vede lesem přes Kohoutí kříž a Klostermannovu rozhlednu nedaleko nejfrekventovanějších míst národního parku. „S přítelkyní jsme ji prošli už třikrát a většinou jsme tam byli sami. Jen jednou jsme potkali starší dámy, které se tam vracejí každý rok, protože to tam milují,“ vypráví.
Podobný zážitek vás podle Michala čeká i na další trase projektu Turistika beze stop od společnosti E.ON. Ta vede Ralskem až k Hradčanské vyhlídce, která nabízí opojný výhled na pískovcové skály. Nedaleko odtud pak doporučuje i trasu vedoucí přírodní památkou Peklo v údolí Robečského potoka, kde na jaře kvetou bledule a na jejím konci dojdete ke kozí farmě. „Snědli jsme tu hromadu sýrů a popovídali si s majiteli farmy, kteří jsou velcí srdcaři,“ dodává Michal s tím, že právě v tom vidí největší hodnotu projektu. „Dozvíte se tolik zajímavých věcí a příběhů, jež jsou s daným místem spojené. Setkání s lidmi, kteří utvářejí kraj, který objevujete, je další zážitek z výletu, jenž jen tak nezmizí,“ říká.
Na stránkách projektu najdete u každé trasy i tipy na lokální výrobce, udržitelné podniky a restaurace v okolí. Některé trasy navíc doplňují kešky, odpočívadla od českého řezbáře nebo hra GEOFUN pro rodiny s dětmi. Do konce roku by jich mělo být už 26, z toho pět bezbariérových, aby si výlet užily i rodiny s kočárky nebo lidé s omezenou pohyblivostí.
Turistika beze stop s E.ONem
Projekt Turistika beze stop vznikl ve spolupráci společnosti E.ON a Klubu českých turistů. Pod jeho hlavičkou vzniklo 23 nových turistických tras, které vedou na méně známá místa, třeba k bylinkové farmě Květomluva na Valašsku, ke zřícenině hradu Rokštejn nebo z Ivančic do Dolních Kounic kolem rozhledny Alfonse Muchy.
V rámci projektu také na vybraných místech přibývají ručně vyřezávané lavičky, edukační tabule o tom, jak dlouho se v přírodě rozkládá odpad, nebo takzvané fotopointy v podobě dřevěných portálů, které jsou umístěné na vyhlídkách a výletníci se u nich mohou vyfotit. Od loňského roku navíc projekt řeší i hygienické zázemí na turistických trasách. Doposud v blízkosti turisticky oblíbených míst E.ON umístil tři kompostovací toalety od firmy Biocultus a do konce roku přibydou další čtyři.