Českým firmám začíná
být domácí trh malý. Stále častěji expandují
do zahraničí

Ještě před několika desetiletími byl pohyb kapitálu mezi Českem a zahraničím převážně jednosměrný. Přicházeli k nám zahraniční investoři, stavěli tu továrny, kupovali podniky a přiváželi vlastní management i způsob řízení. Dnes se situace obrací. České společnosti nabraly zkušenosti, kapitál i sebevědomí a samy vyrážejí nakupovat za hranice. „Vnímám to jako další fázi přirozeného vývoje, kdy ta naše mladá, porevoluční ekonomika v průběhu let dospěla,“ říká Petr Fiala, Head of Large Corporates v Raiffeisenbank. „Když použiji analogii s lidským životem, už nejsme teenager, kterému když dojdou peníze, tak si o ně řekne dospělým. Vybudovali jsme si nějakou ambici, získali know‑how a český rybníček už nám začíná být malý.“

Asi nejlogičtějším vysvětlením rostoucí chuti expandovat je opravdu velikost českého trhu. Úspěšná firma na něm dříve či později narazí na hranici dalšího růstu. Pokud se chce dál rozvíjet, nezbývá než hledat nové příležitosti za hranicemi. Tento trend jsme už dříve mohli sledovat především u největších finančních a investičních skupin. Šlo třeba o energetickou skupinu ENERGO‑PRO provozující přes padesát vodních elektráren v pěti státech, nebo investiční skupinu EPH Daniela Křetínského, která dokáže v západní Evropě nakupovat významná aktiva typu britské pošty Royal Mail.

Chuť expandovat se však podle Petra Fialy v posledních letech přenáší také na průmyslové podniky a menší i rodinné firmy. „Už to nejsou jen kapitálové skupiny, které na to mají vlastní M&A týmy (Mergers & Acquisitions – fúze a akvizice, pozn. red.). Týká se to také klasických firem, které tady vyrostly, prošly si českou fází růstu a nyní začínají exportovat kapitál ven.“

Samotná koupě zahraniční firmy přitom může být paradoxně tou jednodušší částí celé operace. Teprve po uzavření transakce se ukáže, zda nový vlastník dokáže svou investici náležitě využít. Klíčovou roli hraje to, proč danou akvizici uskutečnil. Někdy může jít o investiční příležitost, kdy se kupuje dobře fungující podnik, kde není potřeba něco radikálně měnit a který může do značné míry pokračovat samostatně. Jindy je cílem získat výrobní kapacitu, technologii nebo přístup na určitý trh. V takovém případě musí nový majitel mnohem intenzivněji řešit integraci lidí, technologií a procesů. Český vlastník nesmí podcenit místní obchodní vztahy, lokální legislativu, regulace ani kulturní odlišnosti. Výhodou českých firem přitom může být jejich dlouholetá exportní zkušenost, kdy se musely naučit chápat zahraniční trhy – tamní zákazníky, obchodní partnery a platební morálku. Expanze prostřednictvím vlastního kapitálu je tak v jistém smyslu dalším stupněm stejného procesu.

Jednou z nejtěžších otázek po akvizici firmy v zahraničí bývá, kolik rozhodování přesunout do české centrály a kolik ponechat stávajícímu vedení. Univerzální recept přitom neexistuje. „Podstatnější než konkrétní země je charakter samotné transakce. Když kupujete značku nebo obchodní distribuci na lokálním trhu, je extrémně důležité, abyste tam zachoval management. Má byznysové vazby, lokální znalost, napojení na zákazníky a propojení se značkou. Lokální management není překážkou integrace do velké společnosti, naopak je velmi důležitou a hodnotnou součástí akvizice,“ vysvětluje Petr Fiala. I proto bývá při zahraničních akvizicích standardem dohodnout se s klíčovými manažery, že ve firmě ještě několik let zůstanou. Přechodné období snižuje riziko, že nový majitel přijde o znalosti a vztahy, na nichž hodnota pořízené firmy z velké části stojí.

Do plánů českých firem dnes stále více promlouvají geopolitické konflikty, obchodní bariéry, pohyb úrokových sazeb nebo nestabilní ceny energií. Mohlo by se tedy zdát, že větší množství rizik by mělo ochotu firem expandovat spíše omezovat. Petr Fiala má ale na turbulentní dobu plnou změn trochu jiný pohled. „Nejistota nutí firmy mnohem důkladněji plánovat a přemýšlet o tom, kam svůj kapitál umístí. Změny s ní spojené navíc vytváří nové příležitosti. Vezměte si třeba Německo ohrožované krizí automobilového průmyslu. Část těchto výrobních kapacit se nyní přesouvá například do zbrojního průmyslu, který oživila nejen válka na Ukrajině.“

Proměna evropského průmyslu tak otevírá prostor pro podniky, které dokážou pro výrobní kapacity, zaměstnance nebo technologie z upadajících odvětví najít nové využití. Pro zdravou firmu s kapitálem a dlouhodobou strategií tak toto období nemusí představovat pouze riziko, ale také možnost urychlit růst a realizovat zajímavé akvizice. Právě tady může podle Petra Fialy pomoci zázemí finančních domů jako Raiffeisenbank, která má v řadě zemí sesterské banky, a českým klientům tak může zprostředkovat lokální zkušenosti, znalost prostředí i kontakty.

Spolu s tím jak se vyvíjejí české firmy, rozšiřují banky své služby od prostého poskytování úvěrů ke strategickému poradenství, řízení rizik a pomoci při zahraniční expanzi. A v návaznosti na to, jak se zahraniční akvizice přesouvají od největších finančních skupin směrem ke středně velkým a rodinným společnostem, roste také význam externího poradenství. „Zatímco velcí investoři mají vlastní analytiky, právníky a specializované M&A týmy, tak menší firma, která se rozhodne poprvé expandovat do zahraničí, takovým zázemím většinou nedisponuje. V takovém případě může využít našeho M&A poradenství. Navíc máme také specialisty na jednotlivá odvětví, kteří rozumí ekonomice daného sektoru. Raiffeisenbank proto dokáže firmám poradit při hledání vhodných akvizičních cílů, přípravě transakce i její následné exekuci,“ vysvětluje Petr Fiala.

Role banky přitom většinou nekončí uzavřením transakce. Klientům často pomáhá nejen s nastavením financování celé skupiny, ale i s běžným provozem v jednotlivých zemích. Jak firma roste a působí na více trzích, je čím dál důležitější mít přehled o tom, kde má peníze a jak je může co nejlépe využívat. Propojení firemních systémů s bankou dává vedení rychlejší a přesnější přehled o financích v jednotlivých zemích a usnadňuje řízení skupiny jako celku.

Expanze českých firem do zahraničí přináší naší ekonomice víc než jen růst jednotlivých společností. Pokud v Česku zůstanou centrály nově vznikajících mezinárodních skupin, zůstane tady také strategické rozhodování, finance, vývoj a know-how. Přínos zahraničních akvizic přitom nespočívá pouze ve větším obratu. České společnosti se jejich prostřednictvím dostávají k technologiím, výrobním postupům, značkám či obchodním kontaktům, které by jinak musely budovat řadu let. Do jejich centrál navíc míří vzdělaní, nadaní a motivovaní mladí lidé ze zahraničí a české talenty neodcházejí do světa. Jde tak o nejlepší způsob, jak se bránit odlivu mozků, který nyní zažívají například na Slovensku.

Jestli bude expanze českých firem úspěšně pokračovat i nadále a v Česku zůstanou jejich mezinárodní centrály, závisí na řadě okolností. „Potřebujeme tady mít nejen kvalitní vzdělávání, ale také prostředí, ve kterém budou chtít čeští i zahraniční odborníci dlouhodobě žít a pracovat. Pomohla by také hlubší integrace evropských kapitálových trhů, jež jsou stále roztříštěné mezi jednotlivé státy, což evropským firmám komplikuje přístup ke kapitálu,“ upozorňuje Petr Fiala. Jednotnější evropský kapitálový trh by podle něj firmám usnadnil financování další expanze a vytvoření příznivějšího prostředí pro vznik nových velkých evropských hráčů.