České turistické stezky jsou světový unikát, podle šéfa značkařů ale výletníkům chybí pocit sounáležitosti

Zpočátku se člověk jen tak ledabyle prochází krajinou. Po chvíli se ale obvykle něco změní a chůze získá svižné, pravidelné tempo. S každým dalším krokem se pak turista noří hlouběji do přírody. Nejen fyzicky, začne vnímat její krásu všemi smysly. Lesní pěšiny lemované borůvčím střídají stezky podél zurčících potoků a ty zase výšlapy na horské hřebeny s výhledy do dáli. Vše v doprovodu zpěvu ptáků a šumění větru. Mysl zažívá pocit absolutní svobody. Jediné, na co se musí soustředit, je sledování červené, modré, zelené nebo žluté turistické značky. Záliba v toulkách přírodou má v naší kultuře dlouhou tradici. Na výlety s dětmi chodil už Jan Amos Komenský, vášnivým turistou byl také dramatik Josef Kajetán Tyl a svůj deník z cest si psal i básník Karel Hynek Mácha.

Klub českých turistů vznikl v roce 1888 a jeho předsedou se stal známý cestovatel, mecenáš a zastánce ženské vzdělanosti Vojta Náprstek. O rok později se už červenou barvou značila první turistická stezka vedoucí ze Štěchovic ke Svatojánským proudům. Ve stejném roce byla označena i trasa z Berouna přes Svatý Jan pod Skalou na Karlštejn. Nadšenci z Klubu českých turistů chtěli přiblížit krásy naší krajiny všem. V následujících letech proto značili další trasy, vydávali mapy a stavěli rozhledny i chaty pro výletníky.

Díky Klubu českých turistů dnes máme hustou síť značených tras, která ve světě nemá obdoby. V součtu má přes 44 000 kilometrů, což je více než obvod Země podél rovníku. „Snažíme se lidi dovést na místa, která jim přinesou požitek nejen z toho, že se projdou, ale i z toho, že uvidí něco pěkného nebo se poučí,“ přibližuje Pavel Přílepek, předseda značení Klubu českých turistů. Propracovaný a jednotný systém turistických tras je světovým unikátem, díky kterému je téměř nemožné zabloudit. Značky vás provedou každou trasou a najdete je vždy nejdéle po 250 metrech.

Česká krajina je podle Pavla Přílepka pro turistiku jako stvořená. „Terén má příjemný reliéf pro rodiny s dětmi i seniory. Nemáme tady sice žádné velehory, ale kdo si chce dát větší zátěž, tak i zde najde kopce, jejichž výstup zabere dvě až tři hodiny,“ shrnuje Pavel Přílepek. On sám se českou přírodou rád toulá od dětství a značky maluje už více než 30 let. Za tu dobu se ale podle něj síť tras příliš nezměnila. „Už v devadesátých letech byla republika hustě protkaná turistickými stezkami. Některé zanikly, ale nahradily je jiné,“ říká.

Trasy přibyly hlavně v nově zpřístupněných oblastech, jako je bývalé hraniční pásmo na Šumavě nebo část pohraničí s Německem a Rakouskem. Významným přírůstkem bylo také zpřístupnění Brd. Tam vzniklo přes 200 kilometrů tras, které se letos ještě doplnily a propojily, a tím vznikla i takzvaná Brdská hřebenovka. Jde o 120 kilometrů dlouhou trasu, která propojuje nejkrásnější místa v Brdech, jako jsou vrcholy Tok a Praha nebo okolí Padrťských rybníků a hora Plešivec.

V posledních letech se podle Pavla Přílepka na značené cesty vydává stále větší počet lidí. „Jde o fenomén poslední doby. Lidé vyhledávají pohyb v přírodě. Asi je to dané dobou, rychlým způsobem života i potřebou uniknout z městského ruchu do přírody,“ vysvětluje. Stále oblíbenější jsou takzvané okruhy, které začínají i končí ve stejném místě.

Masivní zájem turistů má však na přírodu i značené trasy negativní dopad. Pavel Přílepek vidí největší problém v množství odpadků, které po sobě turisté v přírodě zanechávají. „Jen v rámci akce Ukliďme Česko se posbírá neskutečné množství PET lahví. Odpadky jsou nejen na místech s lavičkami, kde se lidé zastaví na svačinu, ale nacházíme je po celé délce cest,“ upozorňuje. Součástí turistiky by podle něj ale měla být právě i péče o přírodu. „Vždycky nás vychovávali k tomu, že všechno, co si vezmeme do batohu, si z túry přineseme zpátky. V přírodě po nás nesmí nic zůstat. Jenže právě tohle už dneska úplně nefunguje.“

Neukázněnost způsobuje i to, že se některé turistické trasy vedoucí přes soukromé pozemky ruší. Nejznámějším případem je uzavření oblíbené Smetanovy vyhlídky nad Vltavou. Trasa k ní byla na soukromém pozemku, který majitelé oplotili kvůli odpadkům, hluku a nehodám. Podle Pavla Přílepka takových případů přibývá. „Lidé nám v dobré víře dají souhlas s tím, že přes jejich pozemek povede turistická trasa, ale po špatných zkušenostech s turisty ho odvolají.“ Problémy způsobují hlavně výletníci, kteří nechávají své psy volně pobíhat, odhazují odpadky nebo trhají ovoce ze stromů. „Když projde sto slušných lidí a pak přijdou dva, kteří se neumí chovat, zůstane majitelům špatný dojem právě z těch dvou,“ vysvětluje. Jindy jsou naopak problémoví vlastníci pozemků, kteří například brání turistům v průchodu i v místech, kudy veřejná cesta vede už desítky let, a měla by tak zůstat volná.

Na značených trasách přibývá kromě pěších turistů i těch, kdo do přírody vyrážejí na kole. Ti často zamíří i mimo cyklotrasy a jezdí po lesních cestách a trasách pro pěší. Pro přírodu navíc kola představují daleko větší zátěž než chodci, týká se to zejména nezpevněných lesních cest a pěšin. Na turistických trasách přitom není stanoveno, zda má přednost pěší, nebo cyklista. S tím se pojí i nepříjemné konflikty. „Je špatně, když cyklista vjede do skupiny turistů, stejně jako je špatně, když turisté neudělají místo pro cyklistu,“ říká Pavel Přílepek. Vždy záleží na dané trase, místě i konkrétní situaci. Cyklisté by ale vždy měli jezdit ohleduplně a počítat s tím, že za další zatáčkou může být skupina výletníků. „Chybí nám turistická sounáležitost. Měli bychom mít na paměti, že všichni si chceme z výletu odnést pěkný zážitek, a ne nějaký šrám, protože jsme museli uskočit před rychle jedoucím cyklistou a skončili v ostružiní.“

Mezi nejoblíbenější turistické cíle patří kopce, vyhlídky a rozhledny. Nejnavštěvovanějším místem v Česku je tak jednoznačně Sněžka. „Když sem vyrazíte v létě, půjdete v zástupu se stovkami dalších lidí. Z mého pohledu už se tam ale vytrácí ten turistický požitek,“ říká Pavel Přílepek. Turistickému přetížení čelí v letní sezóně téměř všechny nejvyšší české vrcholy, například Lysá hora v Beskydech, Praděd v Jesenících a Klínovec v Krušných horách.

Nabídka tras a cílů je však podle profesionálního značkaře dost velká na to, aby si člověk dokázal najít místa, která jsou krásná, ale ne přelidněná. Sám nedávno strávil dva letní dny kontrolou značení v Bílých Karpatech, kde za celou dobu potkal jen pět turistů. „Každému vyhovuje něco jiného, ale mně je líp, když ten dav kolem mě není. Když můžu vnímat krajinu, kterou procházím. Zastavit se, posedět a nasávat pozitivní energii z přírody a z toho krásného, co kolem sebe vidím.“ Pokud se chcete vyhnout davům, vyplatí se vyrazit na túry mimo hlavní sezónu, která trvá od května do září. I na podzim bývá počasí vhodné na toulky krajinou. Jen je důležité věnovat větší pozornost výběru tras a vyhnout se těm, které vedou třeba podél potoka a mohly by být rozbahněné.

Letos se Klub českých turistů zapojil také do projektu Turistika beze stopy, který vznikl pod záštitou společnosti E.ON. Firma oslovila více než desítku odborníků a osobností, pro něž je turismus živobytím, předmětem vědeckého zájmu nebo se snaží řešit jeho dopady přímo v terénu. Na základě rozhovorů s nimi pak vznikly základní pilíře udržitelné turistiky. Ty lidem přibližují konkrétní kroky, jak cestovat odpovědněji, aby naše kulturní a přírodní bohatství zůstalo zachované i pro další generace.

Kromě manifestu připravil E.ON s Klubem českých turistů osmnáct turistických tras. Ty výletníkům nabízejí alternativu k nejvíce navštěvovaným místům, jako jsou Adršpašské skály, Sněžka nebo Svatý kopeček v Mikulově. „Snažili jsme se najít místa, která nejsou tolik navštěvovaná, ale víme, že když tam lidé půjdou, uvidí něco pěkného a odnesou si hezký zážitek,“ říká Pavel Přílepek. Například trasa u Vranova nad Dyjí vede přes zámek, pokračuje podél národního parku Podyjí a končí u vodní elektrárny. Tam si výletníci mohou rozšířit své znalosti o udržitelné výrobě energie. Součástí každé trasy jsou i gastrotipy od Lukáše Hejlíka na místa, kde se na výletě dobře najíst.