Auditor je jako psycholog. Po pár otázkách pozná, jak firma přemýšlí a jestli něco neskrývá

Stejně jako řidič musí s autem na STK i firma by měla auditem prověřovat svůj finanční motor. Jenže jak řidiči, tak firmy se ke kontrolám často staví jen jako k nutnému zlu. „Nejméně rádi jezdí na STK ti, kdo mají dvacet let starý vrak s uříznutým katalyzátorem. A stejné je to u firem. Kdo ví, že má co skrývat, auditora vítá nejmíň,“ říká prezident Komory auditorů ČR Ladislav Mejzlík.

Auditor podle něj není policista, který přijde rozdávat pokuty, ale kontrolor pravidel. „Akcionáři chtějí mít jistotu správného hospodářského výsledku, dodavatelé potřebují vědět, že za své zboží dostanou zaplaceno. A finanční úřad potřebuje znát pravdu, aby mohl správně vybrat daně,“ vysvětluje Mejzlík. Audit tak podle něj není jen záležitostí samotné firmy – týká se nepřímo úplně všech.

Každý by proto měl mít zájem, aby audity probíhaly. Už jen třeba proto, že ekonomika funguje jako řetěz, kde jednotlivé firmy tvoří jeho články. A pokud jeden praskne, tak může ovlivnit celek. Například banka díky auditu ví, že půjčuje spolehlivému klientovi, stabilní byznysový partner zase udržuje zdravé podnikatelské prostředí a zaměstnanci mají jistotu, že zítra nepřijdou o práci. „Problém je, že audit platí ten, kdo je auditovaný, a ten bývá často naštvaný,“ říká Mejzlík s tím, že firmy často vidí v auditu jen výdaj navíc a už si neuvědomují, co nejen jim přináší.

Cena auditu závisí na složitosti podnikání. Začíná kolem 100 tisíc korun, ale u složitějších firem může stát i několikanásobně více. Jinou sumu zaplatí menší rodinná firma, jinou energetický gigant typu ČEZ. Záleží i na charakteru podnikání – pokud má IT firma tržby jen na několika fakturách, audit ji vyjde levněji než třeba síť prodejen obuvi s pobočkami po celém Česku. „Takový audit je pak časově náročnější, protože auditor musí zkontrolovat inventury ve všech prodejnách,“ vysvětluje Mejzlík.

Přímo ve firmě trvá audit v průměru od dvou týdnů do měsíce, může se však protáhnout. Práce auditora začíná už v kanceláři, přípravou a dokumentací, kterou musí následně uchovávat. To je ostatně jedno z poznávacích znamení, že jde o skutečného auditora. „Bojujeme s tím, že se občas někdo nazve auditorem, a přitom jen kontroluje v noci zamčené dveře v budově jako ‚noční auditor‘. A také se mi nelíbí, že se auditem občas nazývá něco, co je jen kontrola,“ říká Mejzlík. Audit je oproti ní širší pojem, neboť jde o nezávislé objektivní přezkoumání, kde se hodnotí i spolehlivost informací.

Každý, kdo chce vykonávat auditorskou činnost, musí být členem Komory auditorů ČR. Ta jeho činnost pečlivě hlídá a v případě pochybení uděluje pokuty. Zjednodušeně řečeno – auditor je ten, kdo kontroluje, zda jsou čísla uvedená v účetnictví pravdivá. „Jeho úkolem není hodnotit, zda firma prosperuje nebo se v ní krade, audit se dělá i ve firmách, které krachují,“ zdůrazňuje Mejzlík. Jeho úkolem je v takovém případě to, aby se pád firmy projevil v číslech. „V účetnictví by se nemělo lhát. Auditor má říct, zda účetní uzávěrka věrně zobrazuje realitu, ať už dobrou, nebo špatnou,“ říká Mejzlík. Auditorům dnes pomáhá i umělá inteligence, například při dohledávání faktur. Mejzlík se ale domnívá, že úplně zastoupit je nemůže – lidský úsudek a zkušenost, o které se majitelé firem mohou opřít, jsou podle něj nenahraditelné.

Dobře odvedená auditorská práce podle prezidenta komory přináší důvěru v podnikání. A ta je v dnešní době zahlcené informacemi i dezinformacemi mimořádně cenná. „Rozhodujeme se podle dat. Když někdo publikuje fake news v účetnictví, znamená to, že zkresluje informace, podle kterých se rozhodují třeba banky. A špatné informace vedou ke špatným rozhodnutím,“ objasňuje. Firmy si na trhu mohou vybrat z jednotlivců nebo auditorských společností. Mejzlík doporučuje, aby si podnikatelé například zjistili, v jakém byznyse se auditor pohybuje, a následně obeslali víc firem s požadavkem cenové nabídky.

Dobrý auditor je trochu jako psycholog. Stačí, aby správně položil pár otázek, a rychle si udělá obrázek o firmě i jejím vedení. „Když jsem poprvé přišel do nové firmy, vždycky jsem si chtěl nejdřív popovídat s vedením i účetní. A stejný postup doporučuji i svým studentům na VŠE,“ vypráví Mejzlík. „Stačí se zeptat, co dělají děti, jak se mají, jestli už jsou velké, jestli chodí na vysokou školu. Lidé se otevřou a často sami přiznají, že někde něco nehraje,“ dodává. Právě v lidském přístupu vidí Mejzlík největší sílu dobrého auditora. Ten schopný se podle něj pozná nejen podle komunikace s vedením firmy a účtárnou, ale i podle toho, jak rozumí byznysu a jak se mu daří získávat informace od zaměstnanců.

Doposud zákon nařizoval audit každé firmě s majetkem alespoň 40 milionů korun, obratem 80 milionů a padesáti zaměstnanci. Od nového roku se první dva limity zvednou na trojnásobek. „Podle mě to není dobrý nápad. Dojde k určitému rozvolnění a snížení důvěry, což se může projevit až za pár let,“ myslí si Mejzlík. Podobná situace podle něj nastala v Dánsku, Švédsku i Itálii. Po podobném rozvolnění pravidel však státy později limity zčásti vrátily zpět, protože to mělo negativní dopad na důvěru v podnikatelské prostředí. „Obávám se, že u nás takovou sebereflexi mít nebudeme,“ dodává ekonom. Ztráta důvěry se podle něj může projevit například v podobě zdražení úvěrů, protože banky si budou rizika více pojišťovat.